(DS3) 1. kapitola 1/2

Aadž

Aadžin den začal dobře. Vyspala se do růžova, vyhrála sprint proti Msuně a snědla jí zbytek zmrzliny. Pořádná snídaně se podávala v jídelně, kam se trousili studenti od deseti do sedmadvaceti let a zaměstnanci velvyslanectví v různých stadiích rozespalosti. Sedly si doprostřed místnosti, kde Aadžina červená kštice svítila jako maják. Poražená Msuna víc než nad šunkou slintala nad Johnem Newmanem. Hrbila se u jeho fotek tak moc, že se Aadž zdála stejně vysoká. Neuvěřitelné.

„Panebože, podívej se na něj, koukej, koukej, koukej.“ Msuna jí do obličeje vrazila svůj véčkový Alcatel a Aadž se reflexivně zaklonila. Na malém displeji se, podle Aadž ne zrovna šťastně, rozhlížel mladík s mikrofonem v ruce. 

„Včera byl v Bělorusku! Už se blíží! Už jenom dva tejdny!“ Msuna překontrolovala datum a v očích jí blýsklo. „Třináct dní!“ opravila se rozjařeně.

„Vypadá trochu nemocně,“ poznamenala Aadž. „Jsi si jistá, že do festivalu vydrží?“ Msuna po ní povýšeně střelila urážku a Aadž se rozřehtala. Sebereflexí trpěla dost na to, aby věděla, že matčin smysl pro sarkasmus zdědila do poslední kapky. 

(DS3) Prolog

Děti Seray

3. generace

je to tak, první dvě generace ještě napsány nebyly, ale to přijde
omg, já fakt zveřejňuji Děti Seray
aaaaaaa
tohle musí vyjít
moje největší dílo
let's roll

Prolog

Rodina

Aadž by nevěřila, jak moc dovede člověka překvapit zjištění, že má za matku bohyni.

(EH) Kapitola 3 – Mohlo být hůř

Kapitola 3

MOHLO BÝT HŮŘ

Tie your mother down
Or you ain't no friend of mine

Po několika notně zoufalých prosebných pohledech a rozrušení bandy elfů se Martě podařilo dostrkat mě do hlavního stanu v použitelném stavu. Tři metry před ním jsem zakopla a šlápla na kraj ohniště, ale moje tenisky přežily a kůži jen olízlo horko. Vyprskla jsem. Byl by stačil jeden malý vtípek a smíchy bych se zhroutila znovu. Snažila jsem se upamatovat, že nechci zas tolik ztrapnit Martu.

Automobil Marta, hih. Střelila po mně znepokojeným pohledem a já násilím stiskla rty.

Přestože člověk obvykle očekává šero, když vstupuje do stanu, ani mě nepřekvapilo, že mě hned ve vchodu šlehl světelný bič a opět mi začaly slzet oči. Marta sundala ruku z mých zad.

„Pamo, vedu ti tu –“

„Kailie,“ dořeklo trpce stvoření přede mnou. 

Zpozorněla jsem dřív na nevědomé než vědomé úrovni, a když se ty dva levely konečně dohnaly, vypadlo ze mě: „Pamelo?!“

(EH) Kapitola 2 – V táboře děsoelfů

Kapitola 2

V TÁBOŘE DĚSOELFŮ

She was rough, she was wild
She was way out of her mind

Člověk by řekl, že aspoň Tolkien trefil ty elfy správně. Ale ne. Elfové jsou strašidelní jako kráva. Kráva s prionovou nemocí. Osahat si vlastní elfí uši je jedna věc, ale zírat na cizí elfí uši je něco docela jiného. Není to fajn. Zvlášť když se pak vzbudíte ve slámo–

Nasála jsem vzduch tak prudce, že jsem se jím skoro zalkla. Vymrštila jsem se do sedu, seskočila z – postele? – přikrčila se k zemi, zadržela dech. Sešlapaná žlutá tráva pod nohama. Proutěná mříž kolem mě, hnědožluté křeslo, obdélníkový otvor se závěsem. Miniaturní slámové šapitó místo stropu. Po vnitřku chatrče se rozlézala oranžovost pozdně odpoledního slunce a vzduch byl cítit sušeným lesem. Uech, beztak jsou tu všude mravenci. Nesnáším ty kousavý mrchy.

Nic mě nebolelo, nemohla jsem ležet dlouho. Grin... tu nebyl. Prima. Vždycky jsem chtěla umřít sama.

(EH) Kapitola 1 – Setkání s Grinem

 Kapitola 1

SETKÁNÍ S GRINEM

I know she‘s playing with me
That‘s okay ‘cause I got no self-esteem

„Mami, ve čtyři mám sraz s jedním kamarádem,“ zahuhlala jsem v 10:15 s ručníkem na hlavě. Mizející černý přeliv se teď ještě víc ztratil ve vodě. 

„Hm.“ Ve světě pláten, olejovek a temper naprostý nezájem. Možná že jednou ji její koníček otráví. „A kdo to je?“ Překonala se, holka.

„No...“ Musela jsem se zamyslet; máma by nakonec chtěla jméno, kruci. „Je to jeden kluk z průmky.“ Průmyslovka I. M. Havla má asi pět stovek studentů a máma nezná ani jednoho.

„Jak ses proboha seznámila s klukem z Havlovky?“ Na moment zvedla oči od malby.

„Přes... jednu hru.“ Ještě, že mě nenapadl Facebook. Říct Facebook, táta by projel aspoň milion uživatelů, kteří by mohli vypadat, jako že se mnou mají něco společného. „Hra“ ode mě ale byla příliš obecná, musela jsem něco obětovat. „No, trochu jsme si povídali a jedna moje spolužačka mi ho pak, ehm, dohodila.“ Stejně neví, kdo se mnou chodí do třídy. Nechodili na třídní schůzky.

„To nestačí, že pořád lítáš po všech čertech?“ hučel táta od jediného počítače v rodině. „Musej ti někoho dohazovat?“

(EH) Prolog – První kontakt

Elfí hra

Prolog

PRVNÍ KONTAKT

Knights of the Devils

Byla to prostě klikací hra. Jmenovala se Elvish Darling. Obyčejně bych to jen bez ohlédnutí přešla a přeskočila na jinou webovku, ono to taky znělo spíš jako porno, jenomže ten den bylo zataženo, nechtělo se mi ven a seškrabávala jsem se z duševního dna. Nějak se mi nic nedařilo, prostě normální stav.

Není ani tak důležité, o co v ED šlo, jako to, že tam bylo možné přidat se ke Kruhu, jako hráč jinde zahučel do rodiny, klanu, cechu a podobně. Kruh, který jsem si vyhlédla, se pyšnil skvostným názvem Art of Death a přijal mne okamžitě. Tam mě zaujal jeden z jeho starších členů, protože se jmenoval stejně jako já, rozdíl byl pouze v dvojčíslí na konci.

(R:I) Prolog. Únos Rimaše Avetina

Roje: Invaze

Z nebe přišli lidé s hmyzími tykadly a rozbořili svět. Teď je masskajská armáda tak blízko, že její roje už slyší každý, a Rimaše unesl špion masskajské vlády. Tomu se však nepodaří zlikvidovat svědka a tím je Nyssa - Rimašova manželka, velitelka kantajské pohraniční stráže, ta, kdo Masskaje viděla první. Všechno nasvědčuje tomu, že byla ušetřena záměrně. Ale proč?

Těší mne, že se známe II.

Jan Skácel (1922-1989)

S Janem Skácelem mne seznámila nějaká kniha (těší mne kousky písní a básní v jiných dílech) nebo náhoda a posléze můj Muž. Nejprve šlo o úryvek z básně Rosa coeli (což je růže nebes po latinsku), který jsem vyznačila tučně.

sbírka Kdo pije potmě víno (1988)
báseň Rosa coeli

Na celém světě není tolik ticha

jako když sněží v Dolních Kounicích

a probořenou střechou katedrály

snáší se k zemi bílý sníh

Slavík tam zpívá v létě celou noc

a němá luna na cimbálek hrá

stříbrný nástroj který nemá strun

pod volným nebem v troskách kláštera

Ty holé zdi tu stojí po staletí

kde byla dlažba dávno roste pýr

z přadena touhy panna odmotává

a nad hlavou jí létá netopýr

Když odmotala všechnu hebkou přízi

složila ruce v klín a zatajila dech

na nebi zvolna zhasínají hvězdy

a netopýr jí usnul ve vlasech

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost

než ve vesmíru opuštěný kout

Ve studni času utopil se okov

na dno té studny nelze dohlédnout

Tuhle mi poslal Muž:

sbírka Dávné proso (1981)
báseň Píseň o nejbližší vině

Je studánka a plná krve

a každý z ní už jednou pil

a někdo zabil moudivláčka

a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto

a do dlaní tu vodu bral

a prohlížel ji proti světlu

a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel

tu vodu v prstech bože můj

a v prázdném lomu kámen lámal

a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil

a bál se ale neubál

a studánka je plná krve

a každý u ní jednou stál

- Je svým způsobem děsivá, ale zároveň nádherná a přesná.

- Mě neděsí, mně přijde jenom krásná a přesná a strašná.

Je mi z ní špatně a není mi z ní špatně.

- Jo, vím přesně, o čem mluvíš.

Nakonec jsem zjistila, že se mi od Skácela líbí všechno. První básník, který se mého nitra takhle dotkl.

Drény

nemám kam dosáhnout
a už z toho je mi špatně
blížíš se blížíš
tak mě roztrháš
struny mám v uších a srdeční sval
si utáhl choker a zaplakal

a studánka je plná krve
nevnímám než pach té oceli
moje droby dávno proklány
a mysl palčivá že necely
ona a já zkroucený žal zpěvníku

vzlyky zvracím přes drény do citů
vzlétám v soutěži bez ceny
pro vítěze já
docela
docela bezcenný
a teskný

Silly

kost
a na ní
ten bižuterní zámek
těžší než bys čekal
jestli ho serveš
zlomíš jí vaz
teda ty poslední kusy

třeba taky spí
u mříží
postele s jeho mikinou
a nedýchá
jako by ho chtěla

chtěla předběhnout
i křikem

Příšerně hezké

není to hezké?
příšerně hezké?
rozdrtím mozky emočním třeskem
cítíš cítíš
cítíš?
vůbec něco
moc zimy a pachů mi blokuje dech
vzdechnu, vzdechnu
vsaju plicní mechaniku
zdechnu
při sexu při pláči při milování
páni
asi jsi fakt geniální
že z našeho šukání se mi chce zvracet
věř si, čemu se ti zlíbí
já ten oltář postavím
klidně je mi zle, zle
zvráceně
shnilý tepny a zkvašený žíly
roztrhala jsem si ruce, ne?
otvírákem na pivo
tvým
stejně už to něco chtělo