(Za případné narušení integrity článku může náladový mobilní telefon a zcela jistě blízko se nacházející šílený křeček, zatím 61 minut vytrvale opotřebovávající onen uširvoucí vertikální kolotoč, jehož účelem je v prvé řadě vzbudit lidské obyvatele, nikoli uspat křečka vyčerpáním. Ostatně pochybuji, že ta po stěnách šplhající příšerka má vůbec představu, co to vyčerpání je.)
Demonata je název desetidílné knižní série pro - vzhledem ke všem těm vnitřnostem - otrlé dospívající, kterou napsal irský spisovatel fantasy a hororů Darren Shan (vlastním jménem O'Shaughnessy). O něm i o Demonatech se řádně rozepíši později, v rezenci zahrnující i nově zakoupený poslední díl.
Je sice pravda, že do češtiny přeložení Hell's Heroes, tedy Hrdinové pekel, jsou v obchodech už měsíc, nicméně já si je kvůli prachbídným výsledkům v loterii (přísahala bych, že schválně přehlížejí všechny knihomoly) pořídila až včera.
(Na fotografii je vazba mnohem poutavější, než jak působí mdlá vazba skutečná. Trochu mne v porovnání s ostatními díly zklamala.)
Má úžasná průvodkyně, u níž jsem v Praze na návštěvě, mne zavedla do obrovských prostor Luxoru a... a... a já už jen valila oči úžasem a sbírala dolní čelist ze země a chtěla si to tam vyfotit a nadšeně chodila kolem regálů a zapisovala si ty mraky knih, které zaručeně musím mít, a k smrti litovala výše zmíněných neúspěchů, co se loterie týče, lítost ovšem bleskurychle přebylo další nadšení a ještě větší nadšení a ohromené lapání po dechu a musím uznat, že tolikrát za sebou v tak krátkém časovém úseku jsem "To je boží!" ještě nikdy neřekla. Nu, a tehdy už jsem nemohla odejít bez knihy. Zavrhla jsem Tanec s draky, Inferno a Atlas mraků, svou srdcovku Shana jsem však mít musela a - to se těch předešlých netýká - měla jsem na ni.
Ale víte, co je bída? Byla neděle. V neděli antikvariáty nemají otevřeno. Co hůře, utrácela jsem peníze za jídlo a pití, přitom bych se bez nich klidně mohla celý den obejít, pff, třeba dva dny, zatímco teď budu díky své trapné neprozíravosti umírat na zbožné sledování nechutně levných, a přesto nedosažitelných výtisků v pražském antikvariátu. (Je mi to nesmírně líto, leč cesta domů vyžaduje legálně obsazený autobus a ty jsou drahé.)
Takže, konečně mám po měsících čekání na překlad velké finále, jehož konec odhaduji, soudě podle dosavadních zkušeností se Shanem, buď na absolutní zkázu, nebo možnost vrátit se na začátek a nejlépe si počkat na zkázu jinou.
Tímto ještě vzdávám hold démonickému překladateli a stoprocentně o něm v recenzi uslyšíte, neboť práce dobrých překladatelů a korektorů si velice cením a hodlám ji vyzdvihnout.
To bude dnes vše, zbývá technická:
Na menu, obrázcích k rozcestníkům a všem, co bude třeba, budu pravděpodobně pracovat pomalu. Blíží se škola a opravdu bych měla uvést mozek zpět do použitelného režimu, takže se pokusím si hlavně něco zopakovat, než na mě někdo vybafne s testy za celý minulý rok.
Zdravím a užívejte si, dokud to jde!
Mai
P. S.: Zítřek bude procházka bez průvodce, tak mi držte palce, ať mě můj orientační nesmysl nepošle někam kdo ví kam.
