(EH) Kapitola 3 – Mohlo být hůř

Kapitola 3

MOHLO BÝT HŮŘ

Tie your mother down
Or you ain't no friend of mine

Po několika notně zoufalých prosebných pohledech a rozrušení bandy elfů se Martě podařilo dostrkat mě do hlavního stanu v použitelném stavu. Tři metry před ním jsem zakopla a šlápla na kraj ohniště, ale moje tenisky přežily a kůži jen olízlo horko. Vyprskla jsem. Byl by stačil jeden malý vtípek a smíchy bych se zhroutila znovu. Snažila jsem se upamatovat, že nechci zas tolik ztrapnit Martu.

Automobil Marta, hih. Střelila po mně znepokojeným pohledem a já násilím stiskla rty.

Přestože člověk obvykle očekává šero, když vstupuje do stanu, ani mě nepřekvapilo, že mě hned ve vchodu šlehl světelný bič a opět mi začaly slzet oči. Marta sundala ruku z mých zad.

„Pamo, vedu ti tu –“

„Kailie,“ dořeklo trpce stvoření přede mnou. 

Zpozorněla jsem dřív na nevědomé než vědomé úrovni, a když se ty dva levely konečně dohnaly, vypadlo ze mě: „Pamelo?!“

(EH) Kapitola 2 – V táboře děsoelfů

Kapitola 2

V TÁBOŘE DĚSOELFŮ

She was rough, she was wild
She was way out of her mind

Člověk by řekl, že aspoň Tolkien trefil ty elfy správně. Ale ne. Elfové jsou strašidelní jako kráva. Kráva s prionovou nemocí. Osahat si vlastní elfí uši je jedna věc, ale zírat na cizí elfí uši je něco docela jiného. Není to fajn. Zvlášť když se pak vzbudíte ve slámo–

Nasála jsem vzduch tak prudce, že jsem se jím skoro zalkla. Vymrštila jsem se do sedu, seskočila z – postele? – přikrčila se k zemi, zadržela dech. Sešlapaná žlutá tráva pod nohama. Proutěná mříž kolem mě, hnědožluté křeslo, obdélníkový otvor se závěsem. Miniaturní slámové šapitó místo stropu. Po vnitřku chatrče se rozlézala oranžovost pozdně odpoledního slunce a vzduch byl cítit sušeným lesem. Uech, beztak jsou tu všude mravenci. Nesnáším ty kousavý mrchy.

Nic mě nebolelo, nemohla jsem ležet dlouho. Grin... tu nebyl. Prima. Vždycky jsem chtěla umřít sama.

(EH) Kapitola 1 – Setkání s Grinem

 Kapitola 1

SETKÁNÍ S GRINEM

I know she‘s playing with me
That‘s okay ‘cause I got no self-esteem

„Mami, ve čtyři mám sraz s jedním kamarádem,“ zahuhlala jsem v 10:15 s ručníkem na hlavě. Mizející černý přeliv se teď ještě víc ztratil ve vodě. 

„Hm.“ Ve světě pláten, olejovek a temper naprostý nezájem. Možná že jednou ji její koníček otráví. „A kdo to je?“ Překonala se, holka.

„No...“ Musela jsem se zamyslet; máma by nakonec chtěla jméno, kruci. „Je to jeden kluk z průmky.“ Průmyslovka I. M. Havla má asi pět stovek studentů a máma nezná ani jednoho.

„Jak ses proboha seznámila s klukem z Havlovky?“ Na moment zvedla oči od malby.

„Přes... jednu hru.“ Ještě, že mě nenapadl Facebook. Říct Facebook, táta by projel aspoň milion uživatelů, kteří by mohli vypadat, jako že se mnou mají něco společného. „Hra“ ode mě ale byla příliš obecná, musela jsem něco obětovat. „No, trochu jsme si povídali a jedna moje spolužačka mi ho pak, ehm, dohodila.“ Stejně neví, kdo se mnou chodí do třídy. Nechodili na třídní schůzky.

„To nestačí, že pořád lítáš po všech čertech?“ hučel táta od jediného počítače v rodině. „Musej ti někoho dohazovat?“

(EH) Prolog – První kontakt

Elfí hra

Prolog

PRVNÍ KONTAKT

Knights of the Devils

Byla to prostě klikací hra. Jmenovala se Elvish Darling. Obyčejně bych to jen bez ohlédnutí přešla a přeskočila na jinou webovku, ono to taky znělo spíš jako porno, jenomže ten den bylo zataženo, nechtělo se mi ven a seškrabávala jsem se z duševního dna. Nějak se mi nic nedařilo, prostě normální stav.

Není ani tak důležité, o co v ED šlo, jako to, že tam bylo možné přidat se ke Kruhu, jako hráč jinde zahučel do rodiny, klanu, cechu a podobně. Kruh, který jsem si vyhlédla, se pyšnil skvostným názvem Art of Death a přijal mne okamžitě. Tam mě zaujal jeden z jeho starších členů, protože se jmenoval stejně jako já, rozdíl byl pouze v dvojčíslí na konci.