Schválně jak dopadne naplánovaný článek. A příběh, který vedl ke vzniku Křišťálový holky? Je dole pod básní, aby nezkresloval první dojem (kdovíproč mi to připomíná čtení poslední stránky jako první).
viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku
řekla dej si se mnou a buď v pohodě
řekla dej si se mnou a buď v pohodě
kůži měla zrovna strašně horkou
pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech
odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý
pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech
odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý
no tak pojď sem, ukážu ti, v čem stvořili světy
důvod, proč se vzdávat kráse apatie
na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj
dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto
její pohled pálil uprostřed té zimy
napadlo mě, že mi hledí do duše
že hledá
zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila
podal jsem jí flašku, nejsem škrtil
beze slov pak vstala - ani zašeptání
místo viny tála divnou poezií
v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se
a chtěl jsem něco zavolat
všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války
nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co
že mě nenapadlo jak
důvod, proč se vzdávat kráse apatie
na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj
dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto
její pohled pálil uprostřed té zimy
napadlo mě, že mi hledí do duše
že hledá
zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila
podal jsem jí flašku, nejsem škrtil
beze slov pak vstala - ani zašeptání
místo viny tála divnou poezií
v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se
a chtěl jsem něco zavolat
všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války
nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co
že mě nenapadlo jak
Inspirací mi byly příběhy dívky, která psala o svých zkušenostech s herákem - aspoň myslím, že to byl zrovna heroin. Pak přišly moje asociace a představivost a před očima mi vyvstala krystalová holka... v ruce sklo a moje depky.
