Času nemám o nic více než jindy, ale přečtení Zom-B mi zabralo hodinu a určitě by ode mě bylo hezké dát světu vědět, že jsem naživu, a to ku příkladu drzou, sprostou recenzí.
To je on. Hororový nadšenec, spisovatel Darren Shan (a jeho syn Dante). Ukradeno z páně Shanova veřejného účtu na Twitteru.
Většinou vypadá takhle:
Biografii dopíši později.
Je to pár měsíců, co se další z děl pana Shana dočkalo českého překladu. A hlavně jsem se ho dočkala já. Má filologická genialita je okolím neustále tvrdošíjně zveličována a přeceňována (což znamená, že na to doplácí především okolí a mně je to vlastně jedno), ale pravdou je, že k oficiálním českým překladům chovám vřelý vztah. Také cítím potřebu zmínit, že Richard Podaný od Zom-B série zmizel a novým Shanovým překladatelem se stal Jakub Kalina - o něm nic neví ani Google, a to je obvykle schopen napráskat i mě, že dělám pro...
Kniha má rovněž kůl obálku. Observe!
Kouzelná Shanova příznivkyně Vics psala o Zom-B v souvislosti s rozporuplnými pocity - že to není docela typický Shan.
Souhlasím tak napůl. Na rozdíl od Demonat se Zom-B co do brutality rozjíždí pomalu (od strany 112/166). Začíná u pubertálních děcek, která ale nejsou nijak zvlášť zaopatřená, nejsou poznamenaná ničí smrtí, nemění se ve vlkodlaky ani upíry, kradou, chodí za školu, chovají se jako kreténi a jejich snem je vyhlídka na legální nákup vlastního alkoholu. Hlavní hrdinkou a vypravěčem je B(ecky) Smithová. B je drsná, oprásklá vůdčí osobnost průměrné inteligence, která zvysoka sere na beztak vymyšlené zprávy o údajném útoku zombií v Irsku. Beckyin otec by nejraději vedl Ku-klux-klan a její matka nemá dost odvahy na to, aby utekla od tatínkovy násilnické povahy. B chce být jenom svoje, její nejlepší přítel je černý jako peklo samo a ona dobře ví, že táta je magor; přesto se mu prakticky za každou cenu snaží zavděčit, protože je to krucinál její táta a mají se rádi.
Ta psychologie je super. Beckyiny myšlenkové pochody, vnitřní rozpory, (sny o lidožravých miminech!,) to všecko Darren popsal skvěle. Občas se přehnaně rozepisoval o "normálních" dnech a ke konci nechal vybuchnout možná až příliš teroru najednou, ale nenudila jsem se, četlo se to dobře. Navíc, díky Beckyině rozhádanému charakteru se výskyt případných směšných situací smrskl na minimum.
Nemohu říci, že je mi Becky nesympatická. Jakmile jsem zjistila, že se pan Shan pustil do protagonisty stvořeného z úplně jiného těsta než obvykle, protagonisty, který je zatím tak lidský, jak jen může někdo vychovávaný v Beckyiných podmínkách být, s nadšením jsem otáčela jednu stránku za druhou a čekala na chvíli, kdy nebudu Becky její chování věřit. Ta chvíle nepřišla, takže za mě paráda.
Pokračování hodlám z knihovny sebrat, hned jak se objeví. Zom-B vyšla letos na jaře, možná ještě před ním. Nechť CooBoo vydává v tříměsíčním intervalu!
P. S. Vulgarismy se v mých článcích obvykle neobjevují, neboť k nim drtivou většinu času chovám odpor. Existuje spousta jiných negativních slov, která s radostí používám. Tady je ovšem nutné naladit se na B Smithovou.
