28. 7. 2015
Věřte mi. Už nemám nejmenší tušení, o co šlo, jen vidím tu apatii.
Začíná další šílený týden a na kapitolu pravděpodobně nebude čas. Tak aspoň blabásničku.
Krčím rameny
Sbírka: Ve frontě na bohorovnost
Chtěla jsem
napsat depresivní básničku,
ale něco se posralo.
Místo blyštivejch světýlek
a mistrovskejch děl
vidím prostě
sklo.
A pavučiny.
Jako by na tom záleželo -
co si myslím o zdejším prachovišti,
jaké je mé mínění o životě,
(vesmíru
a vůbec.)
Venku dál mrzne
a lidi štěkají,
že je to na dvě věci.
Pár vloček ustrnulo v plavné póze
zbytek však roztál...
Nic se nezměnilo.
Takže se nevzrušuju.
Asi
už mám prostě dost.
