rozsypaný

Bylo mi křehce, smutně a špatně. Lepší komentář bohužel nemám... konkrétní podnět si nevybavím.

(Džentl) 1. část

Svět, kde se tvořej džentlmeni

Co kdyby existovala polepšovna pro lidi, kteří se ke svým drahým polovičkám chovají nesnesitelně hnusně?

ČÁST PRVNÍ

Luboš

Abyste rozuměli, já si ideální život nepředstavoval. Nebo jo, no - akorát mi prostě nestál za to sáhodlouhý bolestný uvažování. Holt některejm lidem podobný věci nevoní. My si vystačíme s tím, co máme. Teda většinou.

V tamten neplánovanej Den D bych proti takovýmu ideálnímu žití nic nenamítal. Ležel jsem v posteli, tý starý špatný, kde mě pružiny tlačily do lopatek a namoženýho kříže, jen jsem tak civěl do prohnilýho stropu a přemítal o tom, Ježíši Kriste, co bych dal i za pitomou krupicovou kaši, kterou jsem odjakživa nesnášel. Za hustej a přeslazenej hnus - mít ho ovšem, tak by mě už druhej den nebolelo břicho. Ale to jenom v případě, že bych byl schopnej tu břečku někde splašit. A mít čím zaplatit. Povzdych jsem si. Ved jsem to ale bídnej život. Měl bych se přestal zabejvat věcma, který neovlivním, tak jako to dělá polovina státu. Třeba tím, že je můj žaludek souženej hladomorem, ach jo…