(EH) Prolog – První kontakt

Elfí hra

Prolog

PRVNÍ KONTAKT

Knights of the Devils

Byla to prostě klikací hra. Jmenovala se Elvish Darling. Obyčejně bych to jen bez ohlédnutí přešla a přeskočila na jinou webovku, ono to taky znělo spíš jako porno, jenomže ten den bylo zataženo, nechtělo se mi ven a seškrabávala jsem se z duševního dna. Nějak se mi nic nedařilo, prostě normální stav.

Není ani tak důležité, o co v ED šlo, jako to, že tam bylo možné přidat se ke Kruhu, jako hráč jinde zahučel do rodiny, klanu, cechu a podobně. Kruh, který jsem si vyhlédla, se pyšnil skvostným názvem Art of Death a přijal mne okamžitě. Tam mě zaujal jeden z jeho starších členů, protože se jmenoval stejně jako já, rozdíl byl pouze v dvojčíslí na konci.

„Zdravím, bratře,“ napsala jsem mu v pokusu o navázání konverzace s možná spřízněnou duší. Vzhledem k tomu, že neodepisoval, s pokrčením ramen jsem to nechala plavat a vesele si hrála dál. KnightoftheDevils76 se neprojevoval ani ve společných dobrodružstvích, ani v kruhové konverzaci. Až po měsíci, kdy jsem na svou zprávu skoro zapomněla, mi u kolonky Pošta visela i jednička značící příchozí zprávu. Překvapeně jsem si přečetla dvě nevinná slůvka: „Zdravím, sestro.“ Zvedla jsem koutky úst do jakéhosi úšklebku, parodujícího úsměv. Myslí mi proběhla věta „to brzo“. Nicméně jsem z nudy a zvědavosti započala opatrný výslech. Myslela jsem si, že bychom mohli mít něco společného, když jsme si oba vybrali jednu a tu samou přezdívku.

Jo, tehdy jsem neměla tušení, že týpek na druhém konci drátu si mě našel, dopředu věděl, jak vypadám, jak se jmenuju a jak dlouho hraju. Taky mě chtěl zabít, no nezní to vyloženě přátelsky?

Nicméně najednou nebylo dne, kdy bych u svého počítače neproseděla nejmíň čtyři pět hodin, ale rodičům to bylo šumáč. Jako vlastně všechno, co se mě týkalo.

Díky své „neobyčejné“ schopnosti okázale vyzvídat jsem v tu ránu znala jeho věk – dvacet (což je bohužel taky věk mé starší sestry) – a bydliště. Kdo potřebuje jméno, když je rytířem ďáblů? Nejspíš ho budu znát. Kupodivu bydlel v horní části Kolárek, jen kousek od nás. Docela jsme si rozuměli, sem tam nadávali na školu, rodiče… Bavila jsem se a KnightoftheDevils76, zdálo se, taktéž. A pak napsal:

KofD76 [22:31] Tak se sejdem, ne?

V té chvíli mi to vůbec nepřišlo jako špatný nápad, právě naopak; nadšeně jsem souhlasila. Kdo by se nechtěl setkat s tak fajn člověkem? Jo a taky jsem byla naivní.

KofD38 [22:33] Navrhuju Bitku.

To byl ode mě náhodou dobrý tah. Zaprvé je Bitka v mé části Kalárek, plné skal a ostrých předmětů, kterými se dá nepovedeným společníkům rozbít hlava, zadruhé se tam dá sedět na čerstvém vzduchu, aniž byste zmokli, a zatřetí tam mají za pultem sympatické lidi a spoustu, spoustu útokům zabraňujícího publika.

Kofd76 [22:34] By šlo.

KofD76 [22:34] Kdy to provedem, Rytíři38?

Nad tím jsem nepřemýšlela. O letních prázdninách má cvok, jehož veškerý sociální život se i před Elvish Darling odehrával na internetu, času prostě moc. Takže...

KofD38 [22:36] Máš čas zejtra, Rytíři76?

KofD76 [22:36] Vážně? Nechceš si mezitím sehnat pepřák? Jediskej meč?

KofD76 [22:37] Taser?

KofD38 [22:37] Bez svýho meče nevycházím z domu, padawane. Koupila jsem ho na eBayi.

KofD76 [22:37] Takže je z modelíny. Terno. Vezmu si svoje žužu nože.

KofD38 [22:38] Můžeš mi je darovat na znamení věčné podřízenosti.

KofD76 [22:39] Jdi spát, začíná ti hrabat.

KofD38 [22:39] Zítra ve čtyři.

KofD76 [22:40] Yoi. Boj se.

Odhlásila jsem se, vyhodila obal od bonbonů, vyčistila si zuby a praštila sebou do postele. Na konfrontaci s rodiči času dost.