rozsypaný

Bylo mi křehce, smutně a špatně. Lepší komentář bohužel nemám... konkrétní podnět si nevybavím.

(Džentl) 1. část

Svět, kde se tvořej džentlmeni

Co kdyby existovala polepšovna pro lidi, kteří se ke svým drahým polovičkám chovají nesnesitelně hnusně?

ČÁST PRVNÍ

Luboš

Abyste rozuměli, já si ideální život nepředstavoval. Nebo jo, no - akorát mi prostě nestál za to sáhodlouhý bolestný uvažování. Holt některejm lidem podobný věci nevoní. My si vystačíme s tím, co máme. Teda většinou.

V tamten neplánovanej Den D bych proti takovýmu ideálnímu žití nic nenamítal. Ležel jsem v posteli, tý starý špatný, kde mě pružiny tlačily do lopatek a namoženýho kříže, jen jsem tak civěl do prohnilýho stropu a přemítal o tom, Ježíši Kriste, co bych dal i za pitomou krupicovou kaši, kterou jsem odjakživa nesnášel. Za hustej a přeslazenej hnus - mít ho ovšem, tak by mě už druhej den nebolelo břicho. Ale to jenom v případě, že bych byl schopnej tu břečku někde splašit. A mít čím zaplatit. Povzdych jsem si. Ved jsem to ale bídnej život. Měl bych se přestal zabejvat věcma, který neovlivním, tak jako to dělá polovina státu. Třeba tím, že je můj žaludek souženej hladomorem, ach jo…

Třetí Natašce

28. 7. 2015

Nataška. Říkala jsem Vám, kdo byla Nataška? Úžasná paní naprosto ohromující duševní síly. Při listování její básnickou sbírkou mě chytila poetická nálada... Jak hlásá název, jedná se o třetí báseň jí věnovanou.

Prsty se proplétají

knihou tvých básní
o životě
na stránkách úsměvy
letní objetí
do očí se vkradla
barva závoje
a listy papíru se krabatí
pod tíhou sentimentu

každý z nás bojuje
do úplného konce
a ty mi pomáháš i dnes
ve všech mých
malichernostech
nevzdám se
(jak bych jen mohla)
přísahám
tobě na počest

Suverénně nejstupidnější básnička na celém širém zlosvětě

Dobře, dobře... já vím, že se to nedělá, ale splašené hormony mi nedají spát. Rovněž jsem si v duchu přísahala, že měsíční pauza je největší možné zlo, hned za ní třítýdenní pauza následovaná pauzou týdenní... Nuže, seber se, Mai, krucinál!

Bohužel, v mé hlavě se pro vás vylíhl pouze tento donebevolající paskvil. Chemie je svinstvo. Růžovej svět, poníci, junykorni a podobná svinstva se však nekonají, takže stále ještě jsem v pořádku.

Říkala jsem si... kdybych psala básničku, byla by hodně špatná (a do smrti bych se za ni styděla). A potom jsem zcela kontraproduktivně začala psát básničku.

Hurá.

Ale nemějte obavy. O tomhle tématu už tu nikdy více neuslyšíte, nečiní mi sebemenší obtíže to dodržet.

---

O tupém úsměvu
naivního tupce
tupostí převyšujícího
ty nejhorší na světě
protože
[Bacha, tady končí ta úmyslně špatná část.]

na tebe zírám
tlemím se
a nenapadá mě ani jeden
snesitelnej verš
takže prostě

budu psát dál
že potřebuju ústav
a vanu ledový vody
a neposlouchat Guilty Filthy Soul
která vůbec nepomáhá

a nepsat si s tebou
protože mi nesvědčí
takový pozitivno
a mučí mě vlastní nervy
svými pokusy o
oběšení
stětí zakončení
[Nesmírně bezúspěšné pokusy o sebevraždu.]

nemá to smysl
zírám dál
hlava vakuová

pápá mozku
tady hormony!
[Grrr!]

kdybys to věděl
asi by ses zabil

[Nebo mě.]

takže chápeš

tuhle střední přechodíme
a až budeme od sebe aspoň
tři sta kiláků
možná ti to řeknu
[Ne. Půjdu se léčit.]

spíš ne
víš co
jsem to já
ten nebetyčnej vůl

[Léčení!]

fu

ahoj ve škole

[Přestaň - se - uculovat.]

Škola se zlepší o další krůček - notebook mi nyní umožňuje bleskurychlé zaznamenávání poznámek a jedna z mých teorií napovídá, že se konečně budu mít z čeho učit.

Moje psychika se rozrostla o zabouchlé já (před půlrokem, dnes obzvláště silně), tudíž další aspekt, kterého se chci co nejrychleji a nejúčinněji zbavit. Mimo jiné mne připravil o dnešní vyčerpání, z čehož vyplývá neobyčejně nepříjemná neschopnost během dvou tří hodin usnout.

Taky se mi chce brečet, protože se chovám jako debil. A to uculování, bože, to uculování je nejhorší.

Povídky jsou ve fázi obnovování. Dávám do pořádku jeden starý web (se zcela odpornou kostrou) a archeologické nálezy v tom místě se občas jeví být celkem užitečnými.

Prokristapána, už zase se culím. Ví někdo, odkud přesně se tenhle druh hormonů bere? Abych si to vyrvala z těla, rozkousala a dala kaprům.

Vaše naprosto tupá šílející

Mai

Těší mne, že se známe I.

Záplaty děravou hlavu stejně neučiní lepší, takže si dovoluji vytahovat ze záhybů mysli své poetické oblíbence a představovat je v této pochybné rubrice coby záblesky cizích kvalit mezi mými paskvily. Básně mohou být celé a také nemusejí, když se celé nelíbí.

---

Nemám nic svého, jen kouzlo v mezidobí,

moc mne těší, že znám...

Josefa Kainara.

Sbírku Velké lásky a sny,

kam patří jeho báseň

Hybeš

Buržoazie,

ta stará kuplířka,

na pytlech zlata

líně rozvalená,

dala si hrát

svou píseň zániku

kolovrátky

svých básníků,

že uschlá větev

přestárlého stromu

nám ukazuje do tmy -

jako domů,

že dítě, které

křičí při zrodu

věští tak zánik

ras a národů,

že pohyb života

je v cukání

a v křeči,

že čím jsme osamělejší,

jsme lidštější,

jsme větší. -

(Nutno dodat, že jsem ji našla

díky téhle nadpozemské

bytosti:

http://www.piste-povidky.cz/profil/ELIOT)

Krčím rameny (7. 4. 2013)

28. 7. 2015

Věřte mi. Už nemám nejmenší tušení, o co šlo, jen vidím tu apatii.

Začíná další šílený týden a na kapitolu pravděpodobně nebude čas. Tak aspoň blabásničku.

---

Krčím rameny

Sbírka: Ve frontě na bohorovnost

Chtěla jsem
napsat depresivní básničku,
ale něco se posralo.

Místo blyštivejch světýlek
a mistrovskejch děl
vidím prostě
sklo.
A pavučiny.

Jako by na tom záleželo -
co si myslím o zdejším prachovišti,
jaké je mé mínění o životě,
(vesmíru
a vůbec.)

Venku dál mrzne
a lidi štěkají,
že je to na dvě věci.

Pár vloček ustrnulo v plavné póze
zbytek však roztál...
Nic se nezměnilo.

Takže se nevzrušuju.

Asi
už mám prostě dost.

Tudůlist - číst

Knihomol až za hrob!
Zavedeno abecední řazení. Bylo nutné.

---

[Článek, který se nepravidelně aktualizuje.]

Co budu mít doma. Jednou.
Co mě zaujalo nebo musím dohnat.
Mám.
Přečteno.

I. Asimov
- Nadace
- Druhá Nadace (27. 7. 2015)
- Nadace na hranicích
- A zrodí se Nadace
Holly Black - Ironside
D. Brown - Inferno (EN)
K. Čapek - RUR
C. Dickens - Oliver Twist (27. 7. 2015)
F. M. Dostojevskij - Zločin a trest
A. C. Doyle - Pes baskervillský
J. Drda - Němá barikáda
U. Eco - Jméno růže
G. Flynn - Ostré předměty
T. de Fombelle - Tobiáš Lolness I.
L. Fuks - Spalovač mrtvol
D. Gluchovskij - Soumrak, Metro 2034
N. V. Gogol - Revizor
J. Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Až budu umět německy.)
T. Harris - série o Hannibalu Lecterovi
J. Heller - Hlava XXII
V. Hugo - Bídníci (27. 7. 2015)
A. Jirásek - Staré pověsti české
J. Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
F. Kafka - Proměna
S. King - Zelená míle
Lovecraft
G. R. R. Martin
- Střet králů
- Bouře mečů
- Hostina pro vrány
- Tanec s draky
- Vichry zimy
- Sen o jaru;
- Rytíř Sedmi království
D. Mitchell - Atlas mraků
B. Němcová - Babička
G. Orwell - 1984
C. Palahniuk - Klub rváčů
E. A. Poe - Jáma a kyvadlo
T. Pratchett
- 39 dílů Úžasné Zeměplochy
E. M. Remarque - Na západní frontě klid (27. 7. 2015)
J. K. Rowling
- Kámen mudrců
- Tajemná komnata (27. 7. 2015)
- Vězeň z Azkabanu
- Ohnivý pohár
- Fénixův řád
- Princ dvojí krve
- Relikvie smrti
- Bajky Barda Beedleho
W. Shakespeare - Romeo a Julie
L. Stroupežnický - Naši furianti
E. A. Sund - Vraní dívka
J. R. R. Tolkien

- Společenstvo prstenu

- Dvě věže

- Návrat krále
M. Waltari - Egypťan Sinuhet
Irvine Welsh - Trainspotting
M. Zusak - Zlodějka knih

Možná někdy:
Scott Westerfield - Oškliví
John Green - Hledání Aljašky
Hugh Howey - Silo
Simon R. Green - Noční strana

Přetvořím se

Nejčerstvější z mých blabásniček - jako obvykle silně pozitivní. Považuji ji v porovnání s jinými výtvory za celkem zdařilou (celkem, protože svůj experiment "Znovu" stále nemohu překonat), ač mi rýmy stále činí obtíže. Hlavně vylévám hnusy zevnitř.

---

Přetvořím se

Duševní řezy jsou tenké

zkreslené podle pravítka

(nervy vedou mým peklem

neodvážím se utíkat)


Z vlastního mozku bez analgetik

vyjmu ty kusy, co šeptají bludy

v uších mi zvoní a kroutí se křik

dneškem se loučím už naposledy


Do krve pustím svou ideovou transfuzi

pro odchod myšlenek na padlé kamarády

stav mysli, kdy není lítost, nic nemrzí

můj svět se dál točí

čas netknutý pádí

Jásám a svítím - mám kompletní Demonata

(Za případné narušení integrity článku může náladový mobilní telefon a zcela jistě blízko se nacházející šílený křeček, zatím 61 minut vytrvale opotřebovávající onen uširvoucí vertikální kolotoč, jehož účelem je v prvé řadě vzbudit lidské obyvatele, nikoli uspat křečka vyčerpáním. Ostatně pochybuji, že ta po stěnách šplhající příšerka má vůbec představu, co to vyčerpání je.)

Demonata je název desetidílné knižní série pro - vzhledem ke všem těm vnitřnostem - otrlé dospívající, kterou napsal irský spisovatel fantasy a hororů Darren Shan (vlastním jménem O'Shaughnessy). O něm i o Demonatech se řádně rozepíši později, v rezenci zahrnující i nově zakoupený poslední díl.

Je sice pravda, že do češtiny přeložení Hell's Heroes, tedy Hrdinové pekel, jsou v obchodech už měsíc, nicméně já si je kvůli prachbídným výsledkům v loterii (přísahala bych, že schválně přehlížejí všechny knihomoly) pořídila až včera.

---

(Na fotografii je vazba mnohem poutavější, než jak působí mdlá vazba skutečná. Trochu mne v porovnání s ostatními díly zklamala.)

Má úžasná průvodkyně, u níž jsem v Praze na návštěvě, mne zavedla do obrovských prostor Luxoru a... a... a já už jen valila oči úžasem a sbírala dolní čelist ze země a chtěla si to tam vyfotit a nadšeně chodila kolem regálů a zapisovala si ty mraky knih, které zaručeně musím mít, a k smrti litovala výše zmíněných neúspěchů, co se loterie týče, lítost ovšem bleskurychle přebylo další nadšení a ještě větší nadšení a ohromené lapání po dechu a musím uznat, že tolikrát za sebou v tak krátkém časovém úseku jsem "To je boží!" ještě nikdy neřekla. Nu, a tehdy už jsem nemohla odejít bez knihy. Zavrhla jsem Tanec s draky, Inferno a Atlas mraků, svou srdcovku Shana jsem však mít musela a - to se těch předešlých netýká - měla jsem na ni.

Ale víte, co je bída? Byla neděle. V neděli antikvariáty nemají otevřeno. Co hůře, utrácela jsem peníze za jídlo a pití, přitom bych se bez nich klidně mohla celý den obejít, pff, třeba dva dny, zatímco teď budu díky své trapné neprozíravosti umírat na zbožné sledování nechutně levných, a přesto nedosažitelných výtisků v pražském antikvariátu. (Je mi to nesmírně líto, leč cesta domů vyžaduje legálně obsazený autobus a ty jsou drahé.)

Takže, konečně mám po měsících čekání na překlad velké finále, jehož konec odhaduji, soudě podle dosavadních zkušeností se Shanem, buď na absolutní zkázu, nebo možnost vrátit se na začátek a nejlépe si počkat na zkázu jinou.

Tímto ještě vzdávám hold démonickému překladateli a stoprocentně o něm v recenzi uslyšíte, neboť práce dobrých překladatelů a korektorů si velice cením a hodlám ji vyzdvihnout.

To bude dnes vše, zbývá technická:

Na menu, obrázcích k rozcestníkům a všem, co bude třeba, budu pravděpodobně pracovat pomalu. Blíží se škola a opravdu bych měla uvést mozek zpět do použitelného režimu, takže se pokusím si hlavně něco zopakovat, než na mě někdo vybafne s testy za celý minulý rok.

Zdravím a užívejte si, dokud to jde!

Mai

P. S.: Zítřek bude procházka bez průvodce, tak mi držte palce, ať mě můj orientační nesmysl nepošle někam kdo ví kam.

Znovu

Tak, článek profilu Provinilce a jeho blogu jsem snad dokončila. Až mě napadne další mnesetýkající šílenost, určitě se tam zjeví. Odkaz lhostejně visí pod záhlavím.

Co se školy týče, příští týden bude nejúmornější - poslední testy a zkoušení před klasifikací a zrovna já mám co dohánět. Jsem vděčná všem, kdo mi drží palce.

Na recenze Divergent a Gravity tedy stále nemám čas :-/ Znamená to, že až se k nim konečně dostanu, půjde spíše o obecné plusy a nedostatky. Věřím však, že odněkud z hloubi vzpomínkových úložišť vytáhnu i podrobnější příklady toho, co mne potěšilo či znechutilo.

S tvorbou to také nepřeháním. Někdy před měsícem jsem vyplodila básničku, jednu ze svých experimentálních, aby školní magazín nehladověl. Dovoluji si ji vložit sem. Prý se dá číst i přesto (nebo proto), že jsem se vypisovala z nehezkého bdělého stavu.

---

Znovu

Znovu čekám

(zas rudý zápěstí)

kdy zmáčeným křikem bouřka zalátá

(v žilách se taví moje podstata)

tyhle průrvy v duševním kraji

(krásno a dobro zanikají)

a smyje to co bolí

(se všemi protipóly)

nebo ať radši prostě

zůstanou trčet ven

(protože tak je to

v životě

fér)

S vinou po boku

28. 7. 2015

Tahle je extra osobní. Dlouho jsem, znajíc své duševní stavy, dusila a odháněla výjimečnou existenci, jež nakonec oprávněně zatoužila po něčem jiném. Problém tkvěl v provinilosti, která v existenci po rozchodu vyklíčila do enormních rozměrů, a neschopnosti pochopit, že "já jsem do háje v pohodě, srovnám se, jenom mi dej chvilku, oukej?"

Byl to trošku masakr.

Poprvé jsem se pokusila o něco, co připomíná rým, sem tam.

S vinou po boku

Někde na konci se třpytíš

skříplý v zubech času a osudu

kde dobří málokoho slyší

a schoulené věci křičí ze studu

Kdosi v tom tunelu mě viděl

myslel že tě vším temnem provedu

nestáhnu cestou kterou znáš

cestou polámané mě a smetí

Čekám na šanci všecko odčinit

kolik je tvorů co ji opravdu má

Někdy díky málu víme víc

snad příště budu jasnozřivá

v případě druhém však nejsem nic

spíš umřu než abych ublížila

Maitter z Creepfellu