Těší mne, že se známe I.

Záplaty děravou hlavu stejně neučiní lepší, takže si dovoluji vytahovat ze záhybů mysli své poetické oblíbence a představovat je v této pochybné rubrice coby záblesky cizích kvalit mezi mými paskvily. Básně mohou být celé a také nemusejí, když se celé nelíbí.

---

Nemám nic svého, jen kouzlo v mezidobí,

moc mne těší, že znám...

Josefa Kainara.

Sbírku Velké lásky a sny,

kam patří jeho báseň

Hybeš

Buržoazie,

ta stará kuplířka,

na pytlech zlata

líně rozvalená,

dala si hrát

svou píseň zániku

kolovrátky

svých básníků,

že uschlá větev

přestárlého stromu

nám ukazuje do tmy -

jako domů,

že dítě, které

křičí při zrodu

věští tak zánik

ras a národů,

že pohyb života

je v cukání

a v křeči,

že čím jsme osamělejší,

jsme lidštější,

jsme větší. -

(Nutno dodat, že jsem ji našla

díky téhle nadpozemské

bytosti:

http://www.piste-povidky.cz/profil/ELIOT)