Rubriky

DS3 - Děti Seray: 3. generace | Džentl - Svět, kde se tvořej džentlmeni | EH - Elfí hra | HS - Hlídka světel | R:I - Roje: Invaze
.

pátek 30. ledna 2015

Třetí Natašce

28. 7. 2015
Nataška. Říkala jsem Vám, kdo byla Nataška? Úžasná paní naprosto ohromující duševní síly. Při listování její básnickou sbírkou mě chytila poetická nálada... Jak hlásá název, jedná se o třetí báseň jí věnovanou.



Prsty se proplétají
knihou tvých básní
o životě
na stránkách úsměvy
letní objetí
do očí se vkradla
barva závoje
a listy papíru se krabatí
pod tíhou sentimentu

každý z nás bojuje
do úplného konce
a ty mi pomáháš i dnes
ve všech mých
malichernostech
nevzdám se
(jak bych jen mohla)
přísahám
tobě na počest

neděle 25. ledna 2015

Suverénně nejstupidnější básnička na celém širém zlosvětě

Dobře, dobře... já vím, že se to nedělá, ale splašené hormony mi nedají spát. Rovněž jsem si v duchu přísahala, že měsíční pauza je největší možné zlo, hned za ní třítýdenní pauza následovaná pauzou týdenní... Nuže, seber se, Mai, krucinál!
Bohužel, v mé hlavě se pro vás vylíhl pouze tento donebevolající paskvil. Chemie je svinstvo. Růžovej svět, poníci, junykorni a podobná svinstva se však nekonají, takže stále ještě jsem v pořádku.
Říkala jsem si... kdybych psala básničku, byla by hodně špatná (a do smrti bych se za ni styděla). A potom jsem zcela kontraproduktivně začala psát básničku.
Hurá.
Ale nemějte obavy. O tomhle tématu už tu nikdy více neuslyšíte, nečiní mi sebemenší obtíže to dodržet.





O tupém úsměvu
naivního tupce
tupostí převyšujícího
ty nejhorší na světě
protože
[Bacha, tady končí ta úmyslně špatná část.]

na tebe zírám
tlemím se
a nenapadá mě ani jeden
snesitelnej verš
takže prostě

budu psát dál
že potřebuju ústav
a vanu ledový vody
a neposlouchat Guilty Filthy Soul
která vůbec nepomáhá

a nepsat si s tebou
protože mi nesvědčí
takový pozitivno
a mučí mě vlastní nervy
svými pokusy o
oběšení
stětí zakončení
[Nesmírně bezúspěšné pokusy o sebevraždu.]

nemá to smysl
zírám dál
hlava vakuová

pápá mozku
tady hormony!
[Grrr!]

kdybys to věděl
asi by ses zabil
[Nebo mě.]

takže chápeš

tuhle střední přechodíme
a až budeme od sebe aspoň
tři sta kiláků
možná ti to řeknu
[Ne. Půjdu se léčit.]

spíš ne
víš co
jsem to já
ten nebetyčnej vůl
[Léčení!]

fu
ahoj ve škole
[Přestaň - se - uculovat.]


Škola se zlepší o další krůček - notebook mi nyní umožňuje bleskurychlé zaznamenávání poznámek a jedna z mých teorií napovídá, že se konečně budu mít z čeho učit.
Moje psychika se rozrostla o zabouchlé já (před půlrokem, dnes obzvláště silně), tudíž další aspekt, kterého se chci co nejrychleji a nejúčinněji zbavit. Mimo jiné mne připravil o dnešní vyčerpání, z čehož vyplývá neobyčejně nepříjemná neschopnost během dvou tří hodin usnout.
Taky se mi chce brečet, protože se chovám jako debil. A to uculování, bože, to uculování je nejhorší.
Povídky jsou ve fázi obnovování. Dávám do pořádku jeden starý web (se zcela odpornou kostrou) a archeologické nálezy v tom místě se občas jeví být celkem užitečnými.
Prokristapána, už zase se culím. Ví někdo, odkud přesně se tenhle druh hormonů bere? Abych si to vyrvala z těla, rozkousala a dala kaprům.

Vaše naprosto tupá šílející
Mai

středa 31. prosince 2014

Těší mne, že se známe I.

Záplaty děravou hlavu stejně neučiní lepší, takže si dovoluji vytahovat ze záhybů mysli své poetické oblíbence a představovat je v této pochybné rubrice coby záblesky cizích kvalit mezi mými paskvily. Básně mohou být celé a také nemusejí, když se celé nelíbí.



Nemám nic svého, jen kouzlo v mezidobí,
moc mne těší, že znám...
Josefa Kainara.
Sbírku Velké lásky a sny,
kam patří jeho báseň

Hybeš


Buržoazie,
ta stará kuplířka,

na pytlech zlata
líně rozvalená,

dala si hrát
svou píseň zániku

kolovrátky
svých básníků,

že uschlá větev
přestárlého stromu

nám ukazuje do tmy -
jako domů,

že dítě, které
křičí při zrodu

věští tak zánik
ras a národů,

že pohyb života
je v cukání
a v křeči,

že čím jsme osamělejší,
jsme lidštější,
jsme větší. -




(Nutno dodat, že jsem ji našla
díky téhle nadpozemské
bytosti:

pondělí 17. listopadu 2014

Krčím rameny (7. 4. 2013)

28. 7. 2015
Věřte mi. Už nemám nejmenší tušení, o co šlo, jen vidím tu apatii.


Začíná další šílený týden a na kapitolu pravděpodobně nebude čas. Tak aspoň blabásničku.



Krčím rameny

Sbírka: Ve frontě na bohorovnost

Chtěla jsem
napsat depresivní básničku,
ale něco se posralo.

Místo blyštivejch světýlek
a mistrovskejch děl
vidím prostě
sklo.
A pavučiny.

Jako by na tom záleželo -
co si myslím o zdejším prachovišti,
jaké je mé mínění o životě,
(vesmíru
a vůbec.)

Venku dál mrzne
a lidi štěkají,
že je to na dvě věci.

Pár vloček ustrnulo v plavné póze
zbytek však roztál...
Nic se nezměnilo.

Takže se nevzrušuju.

Asi
už mám prostě dost.

středa 15. října 2014

Tudůlist - číst

Knihomol až za hrob!
Zavedeno abecední řazení. Bylo nutné.


[Článek, který se nepravidelně aktualizuje.]

Co budu mít doma. Jednou.
Co mě zaujalo nebo musím dohnat.
Mám.
Přečteno.

I. Asimov
- Nadace
- Druhá Nadace (27. 7. 2015)
- Nadace na hranicích
- A zrodí se Nadace
Holly Black - Ironside
D. Brown - Inferno (EN)
K. Čapek - RUR
C. Dickens - Oliver Twist (27. 7. 2015)
F. M. Dostojevskij - Zločin a trest
A. C. Doyle - Pes baskervillský
J. Drda - Němá barikáda
U. Eco - Jméno růže
G. Flynn - Ostré předměty
T. de Fombelle - Tobiáš Lolness I.
L. Fuks - Spalovač mrtvol
D. Gluchovskij - Soumrak, Metro 2034
N. V. Gogol - Revizor
J. Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Až budu umět německy.)
T. Harris - série o Hannibalu Lecterovi
J. Heller - Hlava XXII
V. Hugo - Bídníci (27. 7. 2015)
A. Jirásek - Staré pověsti české
J. Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
F. Kafka - Proměna
S. King - Zelená míle
Lovecraft
G. R. R. Martin
- Střet králů
- Bouře mečů
- Hostina pro vrány
- Tanec s draky
- Vichry zimy
- Sen o jaru;
- Rytíř Sedmi království
D. Mitchell - Atlas mraků
B. Němcová - Babička
G. Orwell - 1984
C. Palahniuk - Klub rváčů
E. A. Poe - Jáma a kyvadlo
T. Pratchett
- 39 dílů Úžasné Zeměplochy
E. M. Remarque - Na západní frontě klid (27. 7. 2015)
J. K. Rowling
- Kámen mudrců
- Tajemná komnata (27. 7. 2015)
- Vězeň z Azkabanu
- Ohnivý pohár
- Fénixův řád
- Princ dvojí krve
- Relikvie smrti
- Bajky Barda Beedleho
W. Shakespeare - Romeo a Julie
L. Stroupežnický - Naši furianti
E. A. Sund - Vraní dívka
J. R. R. Tolkien
- Společenstvo prstenu
- Dvě věže
- Návrat krále
M. Waltari - Egypťan Sinuhet
Irvine Welsh - Trainspotting
M. Zusak - Zlodějka knih

Možná někdy:
Scott Westerfield - Oškliví
John Green - Hledání Aljašky
Hugh Howey - Silo
Simon R. Green - Noční strana

neděle 5. října 2014

Přetvořím se

Nejčerstvější z mých blabásniček - jako obvykle silně pozitivní. Považuji ji v porovnání s jinými výtvory za celkem zdařilou (celkem, protože svůj experiment "Znovu" stále nemohu překonat), ač mi rýmy stále činí obtíže. Hlavně vylévám hnusy zevnitř.


Přetvořím se


Duševní řezy jsou tenké

zkreslené podle pravítka

(nervy vedou mým peklem

neodvážím se utíkat)


Z vlastního mozku bez analgetik

vyjmu ty kusy, co šeptají bludy

v uších mi zvoní a kroutí se křik

dneškem se loučím už naposledy


Do krve pustím svou ideovou transfuzi

pro odchod myšlenek na padlé kamarády

stav mysli, kdy není lítost, nic nemrzí

můj svět se dál točí

čas netknutý pádí

pondělí 18. srpna 2014

Jásám a svítím - mám kompletní Demonata

(Za případné narušení integrity článku může náladový mobilní telefon a zcela jistě blízko se nacházející šílený křeček, zatím 61 minut vytrvale opotřebovávající onen uširvoucí vertikální kolotoč, jehož účelem je v prvé řadě vzbudit lidské obyvatele, nikoli uspat křečka vyčerpáním. Ostatně pochybuji, že ta po stěnách šplhající příšerka má vůbec představu, co to vyčerpání je.)

Demonata je název desetidílné knižní série pro - vzhledem ke všem těm vnitřnostem - otrlé dospívající, kterou napsal irský spisovatel fantasy a hororů Darren Shan (vlastním jménem O'Shaughnessy). O něm i o Demonatech se řádně rozepíši později, v rezenci zahrnující i nově zakoupený poslední díl.
Je sice pravda, že do češtiny přeložení Hell's Heroes, tedy Hrdinové pekel, jsou v obchodech už měsíc, nicméně já si je kvůli prachbídným výsledkům v loterii (přísahala bych, že schválně přehlížejí všechny knihomoly) pořídila až včera.



(Na fotografii je vazba mnohem poutavější, než jak působí mdlá vazba skutečná. Trochu mne v porovnání s ostatními díly zklamala.)
Má úžasná průvodkyně, u níž jsem v Praze na návštěvě, mne zavedla do obrovských prostor Luxoru a... a... a já už jen valila oči úžasem a sbírala dolní čelist ze země a chtěla si to tam vyfotit a nadšeně chodila kolem regálů a zapisovala si ty mraky knih, které zaručeně musím mít, a k smrti litovala výše zmíněných neúspěchů, co se loterie týče, lítost ovšem bleskurychle přebylo další nadšení a ještě větší nadšení a ohromené lapání po dechu a musím uznat, že tolikrát za sebou v tak krátkém časovém úseku jsem "To je boží!" ještě nikdy neřekla. Nu, a tehdy už jsem nemohla odejít bez knihy. Zavrhla jsem Tanec s draky, Inferno a Atlas mraků, svou srdcovku Shana jsem však mít musela a - to se těch předešlých netýká - měla jsem na ni.
Ale víte, co je bída? Byla neděle. V neděli antikvariáty nemají otevřeno. Co hůře, utrácela jsem peníze za jídlo a pití, přitom bych se bez nich klidně mohla celý den obejít, pff, třeba dva dny, zatímco teď budu díky své trapné neprozíravosti umírat na zbožné sledování nechutně levných, a přesto nedosažitelných výtisků v pražském antikvariátu. (Je mi to nesmírně líto, leč cesta domů vyžaduje legálně obsazený autobus a ty jsou drahé.)
Takže, konečně mám po měsících čekání na překlad velké finále, jehož konec odhaduji, soudě podle dosavadních zkušeností se Shanem, buď na absolutní zkázu, nebo možnost vrátit se na začátek a nejlépe si počkat na zkázu jinou.
Tímto ještě vzdávám hold démonickému překladateli a stoprocentně o něm v recenzi uslyšíte, neboť práce dobrých překladatelů a korektorů si velice cením a hodlám ji vyzdvihnout.
To bude dnes vše, zbývá technická:
Na menu, obrázcích k rozcestníkům a všem, co bude třeba, budu pravděpodobně pracovat pomalu. Blíží se škola a opravdu bych měla uvést mozek zpět do použitelného režimu, takže se pokusím si hlavně něco zopakovat, než na mě někdo vybafne s testy za celý minulý rok.

Zdravím a užívejte si, dokud to jde!
Mai



P. S.: Zítřek bude procházka bez průvodce, tak mi držte palce, ať mě můj orientační nesmysl nepošle někam kdo ví kam.

pátek 6. června 2014

Znovu

Tak, článek profilu Provinilce a jeho blogu jsem snad dokončila. Až mě napadne další mnesetýkající šílenost, určitě se tam zjeví. Odkaz lhostejně visí pod záhlavím.

Co se školy týče, příští týden bude nejúmornější - poslední testy a zkoušení před klasifikací a zrovna já mám co dohánět. Jsem vděčná všem, kdo mi drží palce.

Na recenze Divergent a Gravity tedy stále nemám čas :-/ Znamená to, že až se k nim konečně dostanu, půjde spíše o obecné plusy a nedostatky. Věřím však, že odněkud z hloubi vzpomínkových úložišť vytáhnu i podrobnější příklady toho, co mne potěšilo či znechutilo.

S tvorbou to také nepřeháním. Někdy před měsícem jsem vyplodila básničku, jednu ze svých experimentálních, aby školní magazín nehladověl. Dovoluji si ji vložit sem. Prý se dá číst i přesto (nebo proto), že jsem se vypisovala z nehezkého bdělého stavu.



Znovu

Znovu čekám

(zas rudý zápěstí)

kdy zmáčeným křikem bouřka zalátá

(v žilách se taví moje podstata)

tyhle průrvy v duševním kraji

(krásno a dobro zanikají)

a smyje to co bolí

(se všemi protipóly)

nebo ať radši prostě

zůstanou trčet ven

(protože tak je to

v životě

fér)

neděle 16. března 2014

S vinou po boku

28. 7. 2015
Tahle je extra osobní. Dlouho jsem, znajíc své duševní stavy, dusila a odháněla výjimečnou existenci, jež nakonec oprávněně zatoužila po něčem jiném. Problém tkvěl v provinilosti, která v existenci po rozchodu vyklíčila do enormních rozměrů, a neschopnosti pochopit, že "já jsem do háje v pohodě, srovnám se, jenom mi dej chvilku, oukej?"
Byl to trošku masakr.


Poprvé jsem se pokusila o něco, co připomíná rým, sem tam.

S vinou po boku


Někde na konci se třpytíš
skříplý v zubech času a osudu
kde dobří málokoho slyší
a schoulené věci křičí ze studu

Kdosi v tom tunelu mě viděl
myslel že tě vším temnem provedu
nestáhnu cestou kterou znáš
cestou polámané mě a smetí

Čekám na šanci všecko odčinit
kolik je tvorů co ji opravdu má

Někdy díky málu víme víc
snad příště budu jasnozřivá
v případě druhém však nejsem nic
spíš umřu než abych ublížila


Maitter z Creepfellu

sobota 15. března 2014

Divergent

Uvádím rubriku Světy zdánlivého černobíla - a bude celá o knihách, tedy má nejoblíbenější:-) Ti, jež čtou, dobře vědí, že knihy rozhodně černobílé nejsou (a nejen díky přebalům).
Budu se rozepisovat. Hodně. Jsem to já.
Nuže, začněme. Let's be divergent!



Prvnímu dílu série Divergent od talentované Veroniky Roth se blíží filmová premiéra a já umírám zvědavostí.
Třetí a údajně i poslední díl má CooBoo vydat začátkem dubna, zatímco po Státech už se Allegiant (česky Aliance) promenáduje od října 2013. Kéž by má angličtina byla na lepší úrovni! Nemohu se závěru dočkat, zvláště po tak otevřeném a napínavém konci druhé části.
Vím, že recenzí na Divergenci a všeho okolo již byly mraky a že netrpím originalitou, ale z mé strany se jedná o pisálkovský pokus a zároveň vyplivnutí vlastních názorů a velkého skepticismu ohledně zfilmování. Moc silné rysy recenze tento článek neponese.

Takže, pro ty z vás, kteří dosud nevědí, oč a o koho jde.

Veronica Roth

Veronica Roth official

Osobně preferuji tutu poněkud civilnější fotografii:

Veronica Roth civilian

Tahle úžasná bytost se narodila 19. srpna 1988 v New Yorku. Pětiletá Veronica zažila rozvod rodičů a dále vyrůstala hlavně v Barringtonu, Illinois, kde vystudovala střední školu. Zmíním jednu zajímavost, a sice že její maminka malířka má polské rodiče - přeživší z koncentračních táborů.
Momentálně Veronica bydlí, stejně jako její starší bratr a sestra, v oblasti Chicaga (oblasti, protože Chicago a jeho přelidněné okolí je zatraceně velké) s manželem fotografem. Píše od svých dvanácti let a vystudovala Northwestern University. Prvotina Divergent se zrodila, když bylo autorce kolem dvaadvaceti, což mne s ohledem na propracovanost a dobrý námět jejího díla nemálo (nikoliv však nemile) překvapilo.

Divergence, kniha, díl první


Prostředí.
Příběh se odehrává ve futuristickém Chicagu a schovává pro čtenáře pár sympatických, leč dnes neznámých technologií, díky čemuž můžeme Divergenci bez váhání označit za sci-fi.
Stěžejní problém (tedy, v knize se tomu vlastně říká systém) je rozdělení obyvatelstva do frakcí - ohledně bezpečnosti Neohroženost, ve vládě nesobecká Odevzdanost, na technologické vylepšováky Sečtělost, jídlem zásobující Mírumilovnost a... a... na co jsem zapomněla? Upřímnost! Ta mluví sama za sebe. Žel nemohu si vzpomenout, co obstarávala, možná právní záležitosti.
Něco málo k ději.
Začínáme u Beatrice Prior, šestnáctileté hlavní hrdinky, jež nám vypráví celý příběh. Přichází den, kdy si ona a její starší bratr Caleb budou muset zvolit frakci. Jejich rodina je Odevzdaná, ale Beatrice má pocit, že nedokáže být natolik nesobecká, aby "nepřeběhla" jinam, nedokáže nebýt zvědavá. U talentovek, zkoušek, kde se budoucí nováčci dozvídají, kam je jejich povaha a vlastnosti doporučují, Beatrice přichází na to, že je Divergentní. Odlišná. Někdo, koho přísně rozdělená společnost nemůže tolerovat, a tak je nucena si výsledek zkoušek nechat pro sebe.
Její konečná volba, Neohroženost, ji uvrhne do spousty nebezpečných, šílených situací. Beatrice se setká s trochu rozpolceným instruktorem Neohroženosti, Čtyřkou, a novými přáteli. Zjistí, že výcvik je pekelně těžký a nic nefunguje tak, jak by mělo. Kolik prohnilých tajemství mají frakce a jejich vůdci? Schyluje se k válce? Je něco tak strašného vůbec představitelné?
Nakonec je to pro Beatrice a její blízké ještě tisíckrát horší než hodně špatné, avšak... naděje umírá poslední. A o tom je v podstatě i druhý díl.
Zpracování, česká redakce.
Veronica Roth píše v přítomném čase, z pohledu první osoby. Jelikož jsem nečetla anglický originál, musím zmínit skvělou překladatelku, Radku Kolebáčovou, k níž snad doputovala i Aliance, neboť její sloh se čte jedna radost. Výměny překladatelů jsou pro série utrpení (samozřejmě nejsou-li ti noví lepší). Nevzpomínám si, že bych se setkávala s překlepy, pravopisnými chybami a zpřeházenými slovy či jmény, jako tomu občas bývá a co knihu podle mne stahuje ke dnu (božínku, Metro 2033 je skvělé, ale pravděpodobně nemá nejmenší tušení, co korekce znamená). Takže velký dík od puntičkářské Maitter patří i pečlivým korektorům a podobným šikovným lidem.
Přebaly! Nádherné přebaly. Poutavé, barevné, souvisí s dějem knihy. A líbí se mi tak moc, že byste se jimi měli pokochat se mnou.


Moje výmysly.
Knihy jsou skvělé. Je fakt, že sem tam s hlavní hrdinkou nesouhlasím nebo bych se nezachovala jako ona, což vyvolávalo hádky mých vnitřních hlasů, ale to knihám opravdu nemohu a nebudu vytýkat:-) Hlavní postavy jsou popsané hezky, reakce přirozené, rozhovory plynou, situace se bezvadným způsobem střídají, od klidu přes zuřivější části k nervóznímu očekávání a citlivým scénám.
Divergence je hodně přirovnávaná k Hunger Games. Budoucí Amerika, rozdělená společnost, boj proti nespravedlnosti, lžím, podvodům - to by k takovému přirovnání mohlo vést, ale já si stojím za tím, že každá série je úplně jiná. Když se dlouze zamyslím, jsou podle mne lepší, kvalitnější Hunger Games. Ta u mne patří mezi opravdové špičky, je v ní spousta podnětů k přemýšlení, zaobírá se dilematy a lidským pudem sebezáchovy. Mám-li to říci hnusně, Divergence je jednodušší.
Aspoň z ní mám takový pocit, když už mne jiné recenze donutily tahle díla srovnat.
Ale stejně. Divergence i Rezistence jsou super. Přečtěte si je. Stojí za to. A hned potom si pořiďte Alianci.

Divergent, film, díl první

A dle úspěšnosti také klidně i díl poslední, třebaže druhá část Insurgent už visí v databázi ČSFD. Premiéra v ČR má být 3. dubna.
Suše: režisér, Neil Burger, vypadá slibně - režíroval například Iluzionistu s Edwardem Nortonem (kterého jsem sice neviděla, ale chválí jej mé okolí i ČSFD). Hudbu, již beru hned po režisérovi a schopnostech herců jako velice důležitou, tvoří člověk, s jehož tvorbou žádné zkušenosti nemám, takže se trochu obávám výsledku. Herci vypadají fajn! Mně známá je akorát Kate Winslet, avšak to vůbec nevadí. Vybrali sympatickou dívku do role Tris a divného chlápka do role Čtyřky. Upřímně doufám, že jsou dobří herci a že film potěší, jako potěšily třeba Beautiful Creatures (série Zaklínačů je má srdeční záležitost).
Obvyklé strachy... zfilmované knihy se často kromě názvu (a někdy ani toho) téměř vůbec nedrží předlohy. Hlavní otázkou tedy je - kolik děje bude odpovídat čtenářům známé Divergenci a co už bude scénaristův paskvil? Trochu méně by mne naštvalo, kdyby semleli dohromady dva díly. Sice vznikne zvláštní věc, ale aspoň jištěná originálem.

A nakonec... těším se. Fakt. Zatím si říkám, že to bude hrozně, neskutečně parádní a já z kina odejdu nadšená:-)


Info a obrázky o Veronice jsem sebrala na Wikipedii a jejím blogu. Přebaly jsou z webu nakladatelství CooBoo, promo fotku k filmu vyhodil Google kdoví odkud:-)

Mějte se fajn!

úterý 9. dubna 2013

Gilotina pro zmatek a sračky

28. 7. 2015
O kverulantovi, který nechápe, proč si pořád stěžuje, když se vlastně má skvěle.


12. 3. 2013
Useknutí je schválně. Tak to má být. Zmatek uvnitř mne tak trochu vybublal.


GILOTINA PRO ZMATEK A SRAČKY
zmatek

spousty dveří
samý cesty
nekonečno možností

máš všechno
žádný problémy

denně mlsáš čokoládu
milánku
jsi téměř bohatá
žiješ si inkoustový životy
kdykoliv

padá gilotina

všude sračky
ale nač ty stížnosti?
vždyť přece
(výsměšně)
nejde o život

jen pocity -
život rozplizle se táhnoucí do prdele -