Mám Šuplík těch nejzvláštnějších "příběhů", a sice z oblasti poezie. Hodlám je sem nacpat, zčásti proto, že se nějak nespoléhám na svou paměť, flashku ani PC a blog je příležitostné útočiště, zčásti také proto, že jsem zvědavá na reakce, budou-li vůbec. Na druhou stranu komentáře typu "Co to má bejt?!" bez jakéhokoliv pozastavení nad autorovým hlupáctvím mažu, takže si rovnou můžete ušetřit čas jejich případným psaním.
P.S.: Někde jsem četla, že smajlíci by se do článků psát neměli - avšak vzhledem k tomu, že nedokáži vystihnout vtipnou atmosféru a zároveň bych nerada, abyste mne brali jako čumák ještě studenější, než obvykle bývám, řekla jsem si, že pár usměváčků neuškodí. Nebo citoslovců. Muhaha! Navrch znám opravdu málo blogujících, jež toto "pravidlo" dodržují.
Toť na mou obranu.
Blabásničky
Slovo Blabásničky jako takové je poněkud ne/originálním (záleží na úhlu pohledu) cvokařským názvem, zahrnujícím jakoukoliv mou tvorbu se štítkem "Poezie", jakož i každý experiment, který se za ni jen vydává. Výčet těch, za něž se přehnaně nestydím, bude následovat. *šklíb*
Zpovědi z prázdna:
... bývala sbírka jakýchsi básniček, pojmenovávaných dle pořadí vzniku, do nichž jsem vpisovala psychoušské obtíže puberťačky a hledání sebe samé. Poetické Zpovědi byly čtyři, prozaická jedna (ale třetí v pořadí). Faktem zůstává, že souhlasím s člověkem, jenž řekl následující, ačkoliv nevím, o koho jde (a možná to říká každý druhý): Člověk se hledá celý život.
Ve frontě na bohorovnost:
Když jsem se rozhodla přitvrdit.
Tisícero díků padlým i andělům
Název mluví sám za sebe.
Ty, co by v jiném vesmíru trpěly cenzurou
I zde mluví název sám za sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat