Zpovědi z prázdna bývala sbírka jakýchsi básniček, pojmenovávaných dle pořadí vzniku, do nichž jsem vpisovala psychoušské obtíže puberťačky a hledání sebe samé. Poetické Zpovědi byly čtyři, prozaická jedna (ale třetí v pořadí). Faktem zůstává, že souhlasím s člověkem, jenž řekl následující, ačkoliv nevím, o koho jde (a možná se ani nejedná o opravdový citát): Člověk se hledá celý život.
Čtvrtá zpověď
(3. 12. 2011)
Dívej se do vody,
jak čeří se hladina,
zpívej si písně
dávno zapomenuté...
Nedávej sbohem
těm, jež jsi miloval,
pouze jim řekni,
jak je máš rád...
Utři si slzy,
pláčem nic nespravíš,
neplýtvej jimi,
dokud tě nezradí
blízcí...
Vstaň a jdi,
přibliž se k vrcholu,
do slunce se zahleď
a najdi sebe samu...
Našla jsi?
Jo, kéž by...
Žádné komentáře:
Okomentovat