Z Českých Budějovic

Nejbohatší léto za život. Další nové knihy.

Z těch antikvariátů, které jsem dosud navštívila - jejich počet se stále vejde do počtu prstů mnou přirozeně vlastněných, ale i ty se počítají - jsou českobudějovické nejdražší. Snad s žádným titulem nešly pod 40,- a občas mi zkratoval mozek (aby novější knížka stála stejně jako její popraskaná, chlupatá verze, prostě vůbec nedává smysl).
Připouštím, že nabízeli hodně věcí. Zvlášť když přihlédnu k faktu, že ČéBé nejsou Praha. Do hypotetického hodnocení (reálné by se muselo přenést přes mou flegmatickou stránku) ovšem spadá i obchod podporující nepřátelství vůči chudým pocestným.

Ale teď už k samotným knihám.

---

(Článek pozbyl oddělovače, neboť se odkazy neaktualizují dostatečně rychle a odmítají vydat světu změny, které provedu.)

Ulice Česká, průchod mezi Českou a Kněžskou, náměstí Přemysla Otakara a Levné knihy ve Rtuti

Chci říct v Mercury.

Arthur C. Clarke - 2010: Druhá vesmírná odysea + 2061: Třetí vesmírná odysea

Clarke není Asimov, což odráží skutečnost, že větší nebo menší množství "Clarků" se objevuje v každém zapadákově; sice ne vždy Vesmírná odysea a nikdy její první díl, po němž stále toužím, moje nadšení však zatím neutrpělo žádné újmy a silně pochybuji, že vůbec kdy utrpí.

John Creasey - Mlha děsu

Od Creaseyho máme Sucho. Stvořitelka doporučuje, já se těším.

Frank Herbert - Zelený mozek

Jediná kniha z Levných knih. Protože Herbert.

Jack London - Bílý den

Stvořitelka doporučuje. Já musím znát Londona. A nekoupit ji za pět korun by bylo cílené mrzoutství.

Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson - Ponorka

Ďábelský škleb, který si pěstuji, naznačuje absenci už jen jediného ze společných románů Scortii(y? iay?) a Robinsona, a sice Prométhea v plamenech.

Clifford D. Simak - Čas je ta nejjednodušší věc

V poličce už se nám skví Pryč z jejich mysli a zadní strana téhle Simakovy legrácky zněla skvěle.

Eduard Štorch - Hrdina Nik

Kdo by odolal možnosti zařadit do knihovny autora, jehož příjmení začíná písmenem š?

Ne, hlavním důvodem, proč jsem si koupila Hrdinu Nika za pět korun, je jeho cena a můj Dějepisář; š ve jméně je ryzí bonus. Dějepisář se o Nikovi zmiňuje častěji než o jiných knihách, navíc v nepochopitelných souvislostech, a vyčítá nám naši fatální nevědomost.

K Dějepisáři chovám kladně laděné pocity.

Jdu se tedy vzdělávat.

Vaše k smrti unavená,

kapitolu připravující

Tter

Knižní přírůstky odleckud

Má knihovnická rodina se od Vánoc rozrostla natolik, že zase jednou stojí za zmínku. Poličky sice nelibozvučně praskají a prohýbají se, sem tam spadnou, nicméně u jejich majitelky při pohledu na fiktivní vesmíry okamžitě stoupá míra přívětivosti vůči světu, což se cení.

---

Předražené knihy z Kanzelsbergeru

James Dashner - Labyrint 2 - Spáleniště: Zkouška

(anglicky The Scorch Trials, další nepochopitelný překlad)
První díl (Labyrint) jsem nedočetla (sloh se ukázal být horším, než se zdál), ale sourozence i Stvořitelku bavil, takže jsem pořídila pokračování. Možná se k němu jednou prokoušu (zbývá mi asi dvacet stránek).

Alice Oseman - Solitaire

Solitaire! Zrovna když jsem hledala knihu, která by mne vytrhla z prachbídných stavů, přečetla jsem si jedním dechem dobře napsanou, ale zbytečnou koncentrovanou depresi.

Nemohu se rozhodnout, zda Solitaire nenávidět nebo ne.
Normálním a převážně dívčím bytostem doporučuji.

Ondřej Neff - Hvězda mého života

Četli jste Měsíc mého života? Ne? Přečtěte si ho. Je skvělý. Hvězda mého života je třetím pokračováním z cyklu Arkádie, ale Neff v něm vysvětluje, jak se vlastně semlel díl první - že se Kuba Nedomý potkal s Dědkem Čuchákem a milovanou Su... a tak dále.
Jednou splaším i druhý díl, Rock mého života (a ještě nezařazeného Reparátora). Wikipedie na Neffa práskla, že jej vydal až dlouhých dvacet let po Měsíci, takže s celou Arkádií nejsem nijak zvlášť pozadu.

Jane Hawking - Travelling to Infinity

Máme doma Asimovův životopis, proč tedy nemít i životopis manželů Hawkingových? Ne, takhle jsem na to nešla. Zajímalo mě, co z filmu je fikce a co ne a jestli dokáži číst knihy v Janeině rodném jazyce. Na Travelling to Infinity se vážně těším.

J. K. Rowling - Harry Potter a tajemná komnata

Harryho Pottera jsem četla až na konci druhého stupně, zato rovnou celou ságu a několikrát. Není to tak dlouho, co mi dobrý přítel věnoval Kámen mudrců a Potterův příběh chytil i sourozence. Tajemná komnata se pak zdála být dobrým dárkem k svátku.
Jen kdyby sourozenec nečetl tak rychle.

Zlevněné knihy z Kanzelsbergeru

Darren Shan - sága Darrena Shana

Nemám tušení, proč jen několik knih ze ságy (v perfektním stavu a s pevnou vazbou) stálo 71 korun, ale po čtyřech ze svých oblíbenců jsem hrábla bez zaváhání.

Přidají se k Madame Oktě, muhaha.

Štědrá knihovna

Ray Bradbury - Slunce a stín

Další průzkum Bradburyho tvorby za pět korun? Nu neberte to!

Josef Nesvadba - Vynález proti sobě + Hledám za manžela muže

Scifista. Vynález proti sobě je souborem vědecko-fantastických povídek, Hledám za manžela muže román, jehož podtitul zní mnohem hůř než autorův popis knihy.

Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson - Výbuch

Ke Skleněnému peklu (1.) a Noční můře (3.) přidávám pátý z pěti katastrofických románů, které Scortia ve spolupráci s Robinsonem napsal. Zbývá Prométheus v plamenech a Ponorka.

Arthur C. Clarke - 3001: Poslední vesmírná odysea

Teď když jsem konečně zhltla 2001: Vesmírnou odyseu, mám v plánu pořídit si všechny díly.

Karel Pacner - Sojuz volá Apollo

Z edice Objektiv se nám v knihovně sešla pěkná řádka knížek, myslím že už ze Stvořitelova mládí. Je s podivem, že jsem našla nějakou, kterou nemáme! Navíc z vesmírného programu...

Kaufland

Cože? Můj nový zaměstnavatel prodává levné knihy? Co máte, co máte?! Můj bože, Rollins!

James Rollins - Klíč soudného dne

Poslední Orákulum mne přesvědčilo o tom, že o Sigma Force si chci přečíst víc. Rollins umí vyprávět, vážení.

Praha: Krakatit

George R. R. Martin - Nightflyers + Soumrak na Worlornu

Krakatit je ráj. Krakatit je Mekka. Krakatit je Valhalla. Já fakt nevím, proč jsem o něm neslyšela dříve, protože trávit v něm více času, než kolik máte peněz, je vyložený masochismus.

Nightflyers se nedala sehnat.

Nedala se sehnat a Krakatit ji měl.

God save the Sigmius!

... eh.

Jakože díky.

Ne, opravdu, tenhle fascinující tvor - Xerodoth, Sigmius, KayW, nu, ten - mne provedl po pražských antikvariátech, které nebyly v sobotu zavřené. Sám se nabídl a navíc - a navíc! - mluvil, i když jsem nemluvila, a mluvil, ač jsem vypadala, že neposlouchám, což je u mě naprosto běžný stav. Zvlášť u neznámých individuí.

Plus, přišel v cylindru. Není nic lepšího, než když vás po antikvariátech provádí chlápek v cylindru. Ani jsem nevyskakovala z kůže a nervů.

Což dělám teď.

Poněvadž děkování je, eh, taková úchylná osobní záležitost, na zkonstruování jejíž kostry bych potřebovala kvóty... jsem si jistá, že se nad mým postiženým projevem emocí slituje a bude vědět, že mi fakt jde o vyjádření vděku :-D

Antikvariát na Národní třídě

Opět Sigmiovou zásluhou.

Marion Zimmer Bradley - Vládkyně jestřábů

Darkover je bezva. Národní třída přinesla jeden, Písek přinese další (pokud si vzpomínám, v prachu a kaluži krve tam leželi Dědici Hammerfellu), jiné antikvariáty dodají zbytek.

Isaac Asimov - Druhá Nadace

MÁM JI! MÁM DRUHOU NADACI! Už zbývá "jen" A zrodí se Nadace, Nadace a Nadace na hranicích... Ale já jsem trpělivá. Já si ta stará vydání najdu.

Academia

Přirozeně jsem zapomněla na to nejdůležitější a nejskvělejší.

Markéta Pravdová a Ivana Svobodová - Akademická příručka českého jazyka

Je to taková úchylka. Strašně jsem si Příručku přála k narozeninám. Korektorovi se prostě hodí.

To je zatím vše. Již brzy mi však z Kanzelsbergeru přijde Larssonovo Milénium.

Checht.

Těším se.

S přáním filosofických nocí

Vaše depresivní Maitter

Darren Shan - Zom-B

Času nemám o nic více než jindy, ale přečtení Zom-B mi zabralo hodinu a určitě by ode mě bylo hezké dát světu vědět, že jsem naživu, a to ku příkladu drzou, sprostou recenzí.

---

To je on. Hororový nadšenec, spisovatel Darren Shan (a jeho syn Dante). Ukradeno z páně Shanova veřejného účtu na Twitteru.

Většinou vypadá takhle:

(Zdroj obrázku)

Biografii dopíši později.

Je to pár měsíců, co se další z děl pana Shana dočkalo českého překladu. A hlavně jsem se ho dočkala já. Má filologická genialita je okolím neustále tvrdošíjně zveličována a přeceňována (což znamená, že na to doplácí především okolí a mně je to vlastně jedno), ale pravdou je, že k oficiálním českým překladům chovám vřelý vztah. Také cítím potřebu zmínit, že Richard Podaný od Zom-B série zmizel a novým Shanovým překladatelem se stal Jakub Kalina - o něm nic neví ani Google, a to je obvykle schopen napráskat i mě, že dělám pro...

Kniha má rovněž kůl obálku. Observe!

Kouzelná Shanova příznivkyně Vics psala o Zom-B v souvislosti s rozporuplnými pocity - že to není docela typický Shan.

Souhlasím tak napůl. Na rozdíl od Demonat se Zom-B co do brutality rozjíždí pomalu (od strany 112/166). Začíná u pubertálních děcek, která ale nejsou nijak zvlášť zaopatřená, nejsou poznamenaná ničí smrtí, nemění se ve vlkodlaky ani upíry, kradou, chodí za školu, chovají se jako kreténi a jejich snem je vyhlídka na legální nákup vlastního alkoholu. Hlavní hrdinkou a vypravěčem je B(ecky) Smithová. B je drsná, oprásklá vůdčí osobnost průměrné inteligence, která zvysoka sere na beztak vymyšlené zprávy o údajném útoku zombií v Irsku. Beckyin otec by nejraději vedl Ku-klux-klan a její matka nemá dost odvahy na to, aby utekla od tatínkovy násilnické povahy. B chce být jenom svoje, její nejlepší přítel je černý jako peklo samo a ona dobře ví, že táta je magor; přesto se mu prakticky za každou cenu snaží zavděčit, protože je to krucinál její táta a mají se rádi.

Ta psychologie je super. Beckyiny myšlenkové pochody, vnitřní rozpory, (sny o lidožravých miminech!,) to všecko Darren popsal skvěle. Občas se přehnaně rozepisoval o "normálních" dnech a ke konci nechal vybuchnout možná až příliš teroru najednou, ale nenudila jsem se, četlo se to dobře. Navíc, díky Beckyině rozhádanému charakteru se výskyt případných směšných situací smrskl na minimum.

Nemohu říci, že je mi Becky nesympatická. Jakmile jsem zjistila, že se pan Shan pustil do protagonisty stvořeného z úplně jiného těsta než obvykle, protagonisty, který je zatím tak lidský, jak jen může někdo vychovávaný v Beckyiných podmínkách být, s nadšením jsem otáčela jednu stránku za druhou a čekala na chvíli, kdy nebudu Becky její chování věřit. Ta chvíle nepřišla, takže za mě paráda.

Pokračování hodlám z knihovny sebrat, hned jak se objeví. Zom-B vyšla letos na jaře, možná ještě před ním. Nechť CooBoo vydává v tříměsíčním intervalu!

P. S. Vulgarismy se v mých článcích obvykle neobjevují, neboť k nim drtivou většinu času chovám odpor. Existuje spousta jiných negativních slov, která s radostí používám. Tady je ovšem nutné naladit se na B Smithovou.

Sečteno

Taková jedna nepříjemná chaotická báseň, která tu bude zaclánět, aby se přehnaně nesvítilo na předešlý článek. Původně v ní neexistovaly závorky, nicméně autorovo šílenství v té ošklivé době dosahovalo téměř vrcholu / dna / co je vám milejší, takže posléze nabyly na nezbytnosti.

---

Sečteno

má tisíc jmen

(řve)

tisíc podob

(něčích)

svět je betonová římsa

(šedej přelud)

kolem mý duše nikdo nechodí

(zpívá)

jestli ji mám

(otevřený dveře)

jen krok

(déšť na slunci)

naklonění

(a ticho)

pět set hrůz

teď

teď poletí

Křišťálová holka

Schválně jak dopadne naplánovaný článek. A příběh, který vedl ke vzniku Křišťálový holky? Je dole pod básní, aby nezkresloval první dojem (kdovíproč mi to připomíná čtení poslední stránky jako první).

---

viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku
řekla dej si se mnou a buď v pohodě

kůži měla zrovna strašně horkou
pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech
odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý

no tak pojď sem, ukážu ti, v čem stvořili světy
důvod, proč se vzdávat kráse apatie

na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj
dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto
její pohled pálil uprostřed té zimy
napadlo mě, že mi hledí do duše
že hledá

zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila
podal jsem jí flašku, nejsem škrtil
beze slov pak vstala - ani zašeptání
místo viny tála divnou poezií
v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se
a chtěl jsem něco zavolat

všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války

nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co
že mě nenapadlo jak

Inspirací mi byly příběhy dívky, která psala o svých zkušenostech s herákem - aspoň myslím, že to byl zrovna heroin. Pak přišly moje asociace a představivost a před očima mi vyvstala krystalová holka... v ruce sklo a moje depky.

rozsypaný

Bylo mi křehce, smutně a špatně. Lepší komentář bohužel nemám... konkrétní podnět si nevybavím.

(Džentl) 1. část

Svět, kde se tvořej džentlmeni

Co kdyby existovala polepšovna pro lidi, kteří se ke svým drahým polovičkám chovají nesnesitelně hnusně?

ČÁST PRVNÍ

Luboš

Abyste rozuměli, já si ideální život nepředstavoval. Nebo jo, no - akorát mi prostě nestál za to sáhodlouhý bolestný uvažování. Holt některejm lidem podobný věci nevoní. My si vystačíme s tím, co máme. Teda většinou.

V tamten neplánovanej Den D bych proti takovýmu ideálnímu žití nic nenamítal. Ležel jsem v posteli, tý starý špatný, kde mě pružiny tlačily do lopatek a namoženýho kříže, jen jsem tak civěl do prohnilýho stropu a přemítal o tom, Ježíši Kriste, co bych dal i za pitomou krupicovou kaši, kterou jsem odjakživa nesnášel. Za hustej a přeslazenej hnus - mít ho ovšem, tak by mě už druhej den nebolelo břicho. Ale to jenom v případě, že bych byl schopnej tu břečku někde splašit. A mít čím zaplatit. Povzdych jsem si. Ved jsem to ale bídnej život. Měl bych se přestal zabejvat věcma, který neovlivním, tak jako to dělá polovina státu. Třeba tím, že je můj žaludek souženej hladomorem, ach jo…

Třetí Natašce

28. 7. 2015

Nataška. Říkala jsem Vám, kdo byla Nataška? Úžasná paní naprosto ohromující duševní síly. Při listování její básnickou sbírkou mě chytila poetická nálada... Jak hlásá název, jedná se o třetí báseň jí věnovanou.

Prsty se proplétají

knihou tvých básní
o životě
na stránkách úsměvy
letní objetí
do očí se vkradla
barva závoje
a listy papíru se krabatí
pod tíhou sentimentu

každý z nás bojuje
do úplného konce
a ty mi pomáháš i dnes
ve všech mých
malichernostech
nevzdám se
(jak bych jen mohla)
přísahám
tobě na počest

Suverénně nejstupidnější básnička na celém širém zlosvětě

Dobře, dobře... já vím, že se to nedělá, ale splašené hormony mi nedají spát. Rovněž jsem si v duchu přísahala, že měsíční pauza je největší možné zlo, hned za ní třítýdenní pauza následovaná pauzou týdenní... Nuže, seber se, Mai, krucinál!

Bohužel, v mé hlavě se pro vás vylíhl pouze tento donebevolající paskvil. Chemie je svinstvo. Růžovej svět, poníci, junykorni a podobná svinstva se však nekonají, takže stále ještě jsem v pořádku.

Říkala jsem si... kdybych psala básničku, byla by hodně špatná (a do smrti bych se za ni styděla). A potom jsem zcela kontraproduktivně začala psát básničku.

Hurá.

Ale nemějte obavy. O tomhle tématu už tu nikdy více neuslyšíte, nečiní mi sebemenší obtíže to dodržet.

---

O tupém úsměvu
naivního tupce
tupostí převyšujícího
ty nejhorší na světě
protože
[Bacha, tady končí ta úmyslně špatná část.]

na tebe zírám
tlemím se
a nenapadá mě ani jeden
snesitelnej verš
takže prostě

budu psát dál
že potřebuju ústav
a vanu ledový vody
a neposlouchat Guilty Filthy Soul
která vůbec nepomáhá

a nepsat si s tebou
protože mi nesvědčí
takový pozitivno
a mučí mě vlastní nervy
svými pokusy o
oběšení
stětí zakončení
[Nesmírně bezúspěšné pokusy o sebevraždu.]

nemá to smysl
zírám dál
hlava vakuová

pápá mozku
tady hormony!
[Grrr!]

kdybys to věděl
asi by ses zabil

[Nebo mě.]

takže chápeš

tuhle střední přechodíme
a až budeme od sebe aspoň
tři sta kiláků
možná ti to řeknu
[Ne. Půjdu se léčit.]

spíš ne
víš co
jsem to já
ten nebetyčnej vůl

[Léčení!]

fu

ahoj ve škole

[Přestaň - se - uculovat.]

Škola se zlepší o další krůček - notebook mi nyní umožňuje bleskurychlé zaznamenávání poznámek a jedna z mých teorií napovídá, že se konečně budu mít z čeho učit.

Moje psychika se rozrostla o zabouchlé já (před půlrokem, dnes obzvláště silně), tudíž další aspekt, kterého se chci co nejrychleji a nejúčinněji zbavit. Mimo jiné mne připravil o dnešní vyčerpání, z čehož vyplývá neobyčejně nepříjemná neschopnost během dvou tří hodin usnout.

Taky se mi chce brečet, protože se chovám jako debil. A to uculování, bože, to uculování je nejhorší.

Povídky jsou ve fázi obnovování. Dávám do pořádku jeden starý web (se zcela odpornou kostrou) a archeologické nálezy v tom místě se občas jeví být celkem užitečnými.

Prokristapána, už zase se culím. Ví někdo, odkud přesně se tenhle druh hormonů bere? Abych si to vyrvala z těla, rozkousala a dala kaprům.

Vaše naprosto tupá šílející

Mai

Těší mne, že se známe I.

Záplaty děravou hlavu stejně neučiní lepší, takže si dovoluji vytahovat ze záhybů mysli své poetické oblíbence a představovat je v této pochybné rubrice coby záblesky cizích kvalit mezi mými paskvily. Básně mohou být celé a také nemusejí, když se celé nelíbí.

---

Nemám nic svého, jen kouzlo v mezidobí,

moc mne těší, že znám...

Josefa Kainara.

Sbírku Velké lásky a sny,

kam patří jeho báseň

Hybeš

Buržoazie,

ta stará kuplířka,

na pytlech zlata

líně rozvalená,

dala si hrát

svou píseň zániku

kolovrátky

svých básníků,

že uschlá větev

přestárlého stromu

nám ukazuje do tmy -

jako domů,

že dítě, které

křičí při zrodu

věští tak zánik

ras a národů,

že pohyb života

je v cukání

a v křeči,

že čím jsme osamělejší,

jsme lidštější,

jsme větší. -

(Nutno dodat, že jsem ji našla

díky téhle nadpozemské

bytosti:

http://www.piste-povidky.cz/profil/ELIOT)

Krčím rameny (7. 4. 2013)

28. 7. 2015

Věřte mi. Už nemám nejmenší tušení, o co šlo, jen vidím tu apatii.

Začíná další šílený týden a na kapitolu pravděpodobně nebude čas. Tak aspoň blabásničku.

---

Krčím rameny

Sbírka: Ve frontě na bohorovnost

Chtěla jsem
napsat depresivní básničku,
ale něco se posralo.

Místo blyštivejch světýlek
a mistrovskejch děl
vidím prostě
sklo.
A pavučiny.

Jako by na tom záleželo -
co si myslím o zdejším prachovišti,
jaké je mé mínění o životě,
(vesmíru
a vůbec.)

Venku dál mrzne
a lidi štěkají,
že je to na dvě věci.

Pár vloček ustrnulo v plavné póze
zbytek však roztál...
Nic se nezměnilo.

Takže se nevzrušuju.

Asi
už mám prostě dost.