Bez mučení uznávám, že ten název je poněkud provizorní.
21. srpen 2018.
unavuju se
unavuješ mě
křídla kloužou po oleji
vláčíš mě po zemi a líbáš
moji duši v nádorech a vředech
v domě slepých, kde se sotva směju
spatřím krustu z mrtvol čarodějů
vysvěť moje vnitřnosti
zakresli do jádra Země
co jsem za stvůru, žlučí a lymfou
šepot tmy, z něj zašukaná prostěradla
říkám ti něha
posílám tě s vodou
do morku kočičích koster
plané smůly, krev na skleněné klice
mi říká, ať jsem zticha
už jsem hluchá
už slepnu, už se dělám
neurvi mi ruce, já je potřebuju
smysl života mi kondenzuje v mozku
embolie
to se dalo čekat
Žádné komentáře:
Okomentovat